Řecko pokračuje v utrácení, za zbraně

[via Guardian] Vykoupení Řecka ze strany EU a MMF je podmíněno razantními škrty v oblasti důchodů, mezd státních zaměstnanců, sociálním zabezpečení apod. Přesto je jedna oblast, které se úspory řeckého rozpočtu týkají mnohem méně. Jsou to monstrózní výdaje na zbrojení dosahující nejvyššího podílu na HDP v Evropě.

Zdroj: Greece continues to spend the most on arms in the EU as a percentage of GDP, while its people suffer economic hardship, by Paul Haydon, The Guardian

Když v roce 2006 začínala finanční krize, bylo Řecko třetím největším importérem zbraní hned po Číně a Indii. Za posledních deset let se výdaje na armádu a zbraně ustálily na průměrných 4% hrubého domácího produktu (HDP), tedy ekvivalent cca 26 tis. Kč na jednoho obyvatele.

Potřebuje-li Řecko strukturální rozpočtové reformy, pak je jeho předimenzovaný armádně obranný rozpočet nejlogičtějším místem, kde začít. Kdyby během posledních 20 let utrácelo pouze evropský průměr (1,7% HDP), ušetřilo by 52% svého HDP. Jinými slovy, namísto bankrotu by se řadilo mezi typické evropské země stižené „pouhou“ recesí.

Většinou se jako hlavní důvod obřího obranného rozpočtu uvádí hrozba ze strany Turecka. Jde nicméně o neudržitelný argument, a to z několika důvodů. Zaprvé jsou obě země součástí NATO a mají mnoho společných spojenců včetně USA a je tedy velmi nepravděpodobné, že by se mezi nimi rozhořela válka. Zadruhé Turecko při mnoha příležitostech navrhovalo oboustranné snížení výdajů na zbrojení. Řecko takové návrhy několikrát odmítlo. Zatřetí se vztahy mezi oběma zeměmi v posledních letech výrazně vylepšily a masivní vojenské investice tak nevypadají příliš opodstatněně. Naopak řecké zbrojení relativně klidnou situaci podkopává a vtahuje obě země do zbrojařských závodů.

Druhá výmluva řeckých vlád, že Řecko přece chrání vnější hranice EU před ilegální migrací, je jen o málo přesvědčivější. Hlídání hranice před imigranty asi nějaké výdaje navíc opravdu znamená. Je ale poněkud záhadou, jak budou proti imigrantům přicházejícím pěšky či připlouvajícím na malých loďkách nasazovány nedávno nakoupené bojové letouny, vojenské ponorky či tanky.

Takže proč Řecko utrácí tolik za zbraně?

Jedním z hlavních důvodů je, že Francie a Německo zásadním způsobem na řeckém zbrojení vydělávají, což vede k tomu, že jejich vlády tlačí na Atény, aby nerušily lukrativní kontrakty. Mezi lety 2005 a 2010 bylo Řecko největším kupcem německých zbraní, nakupujícím 15% německé produkce. Ve stejné době bylo také třetím nejlepším zákazníkem zbrojařů z Francie. Nakupovalo od nich nejvíce ze všech evropských zemí.

Když byl vyjednáván první záchranný balíček v roce 2010, Řecko příznačně utratilo 7,1 miliardy Eur za armádu a zbrojení, oproti 6,2 miliardám v roce 2007. Z toho 1,2 miliardy Eur bylo za zbraně z Francie a Německa. Ve stejném roce byly sociální výdaje řecké vlády seškrtány o 1,8 miliardy Eur. Někteří tvrdí, že toto není pouhá shoda náhod, a že evropská pomoc Řecku byla explicitně svázaná s dodávkami zbraní. Francie údajně podmiňovala pomoc nákupem svých válečných fregat, Německo mezitím Řecku prodalo 223 houfnic a dokončilo kontroverzní dodávku poruchových ponorek. Údajné podplácení řeckých úředníků s ní spojených, se již stalo předmětem vyšetřování.

Řecké výdaje na zbrojení byly během posledních dvou let výrazně seškrtány, nicméně ne tak razantně, jak byly seškrtány rozpočty zdravotnictví či sociálního zabezpečení. Řecko nadále za zbraně utrácí největší část HDP z evropských zemí a stále zůstává jedním z největších světových importérů.

Zatímco Německo, Francie či Velká Británie na stále rostoucích vývozech zbraní vydělávají, jiné ekonomiky jsou taženy ke dnu. Není bez zajímavosti, že Portugalsko – jedna ze zemí, které finanční krize v současnosti nejvíce trápí – je druhým největším dovozcem německých zbraní, po Řecku…

Je jednoduché svalit vinu za Řecké trable na problémy s korupcí, daňovými úniky či předimenzovaný státní sektor. Nelze ale odolat spekulaci, zdali by Řecko nebylo v podstatně lepší situaci, kdyby drželo své přehnané „obranné“ výdaje na uzdě. Občané Řecka by možná nemuseli čelit škrtům, které snížily jejich životní standard o 30%. Mohli by naopak nastoupit na jemnější a udržitelnější cestu reforem.

Comments are closed.